Tento článek je možné převzít a sdílet na jiných médiích (např. wikippedia, facebook, apod.)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Plemeno_Karačájevský_kůň

Karačájevský kůň

Drsný kraj formoval tyto koně. Neustálé krvavé konflikty, těžká práce, mizerné zacházení, tuhé zimy, sucha, letní vedra. Přežili jen ti nejlepší a nejodolnější.

Historie plemene

Karačájevský kůň je nejvýznamnějším horským plemenem. Chov probíhal po staletí v klimatických a geografických podmínkách severního Kavkazu. V roce 1943 byl karačájevský národ za údajnou kolaboraci s Němci vysídlen Stalinem do střední Asie a karačájevské plemeno bylo přejmenováno na kabardínské a chovy byly spojeny. Tento stav trval do roku 1983, kdy byly chovy znovu rozděleny a obě rasy se vedou v plemenné knize odděleně. Po dobu společné historie se v chovu uplatnilo 90 karačájevských hřebců a pouze tři hřebci kabardínští. To způsobilo, že v současnosti podíl karačájevské krve u kabardínských koní je více než 15% a naopak krev kabardínců je obsažena v krvi karačájevců pouze z necelých 2%.

 

Povaha

tyto koně jsou, koně jednoho pána. Když si k němu najdete cestu, tak Vám dá modré z nebe.

Ničeho se jen tak nezaleknou, žádná překážka pro ně není tak veliká, aby se nedala překonat.

Jsou velice inteligentní, ale přes to skromný, odvážný ale občas potřebují podporu, kterou hledají u člověka .

Zkrátka to jsou velice charakterní koně.

Stavba těla

Mají dlouhou hlavu, často klabonosou, s pohyblivýma ostražitýma ušima a s dobře vyvinutými hmatovými vousy. Mají středně dlouhý dobře osvalený krk, poměrně rovné plece a nízký kohoutek. Jejich tělo je silné s rovným hřbetem, končetiny jsou také silné s obecně dobrými klouby, kostmi a krátkými silnými hlezny; zadní nohy mají občas sklon k šavlovitému postoji, což je typické pro horská plemena. Mají silná a tvrdá kopyta, která není potřeba při správném způsobu chovu a běžném pracovním využití kovat. Hřívu a ocas mají dlouhé a husté.

 

Chov

karačájevských koní byl zaměřen na vyšlechtění koní nejenom rychlých, ale i vytrvalých, kteří jsou poslušní, nenároční na ošetřování a dovedou se celoročně pohybovat v rozmanitém až vysokohorském terénu. Všechny tyto vlastnosti byly diktovány jejich využitím v armádě a speciálně při ochraně státních hranic.

Tito koně jsou schopni podat vynikající výkon v průchodu složitých, někdy téměř nesjízdných míst. Legendární obratnost, odvahu a vytrvalost můžeme ilustrovat na několika příkladech.

Po skončení války mezi Ruskem a Japonskem v roce 1905 cestovali tři vojáci domů více než 10 tisíc kilometrů na karačájevcích po kopytě. V nejtěžších podmínkách zimy 1935-1936 byl uspořádán 3000 kilometrů dlouhý vytrvalostní závod na hlavním hřebeni Kavkazu. V Kluchorském horském průsmyku (2781 m. n. m.) běželi koně hlubokým sněhem. Tento 100 km dlouhý úsek byl překonán za pět hodin a sedm minut (v noci!).

V roce 1999 jezdci na dvou karačájevcích a jednom anglokaračájevci zdolali Elbrus, nejvyšší vrcholy v Evropě 5633 mnm, (východní vrchol) a v následujícím roce i západní vrchol – 5644 metrů. To je bezprecedentní výkon těchto koní v horách. V zápřeži ujel pár valachů v horách 50 kilometrů s celkovým nákladem 2 tuny za 6 hodin 4

minuty

Odchov

Koně chováme celoročně venku. Hříbata se rodí na pastvinách bez lidské pomoci. . . Některé matky zastávají „moderní výchovné metody“ a již po 14-ti dnech dovolují hříbatům hrát si s ostatními hříbaty nebo samostatně poznávat okolní svět. Jiné naopak třeba ještě dvouměsíční hříbě nepustí ani na krok.Pohled na hrající si a dovádějící hříbata je lepší než přírodopisný film

Poprvé hříbátka přicházejí do kontaktu s lidmi až při značkování ve věku cca 6-7 měsíců. Před značkovámím je zklidníme Domosedanem, abychom je zbytečně nestresovali. Odstavujeme co nejpozději a celou skupinu hříbat najednou. Kobylky přidáme do stádečka hodných tet a hřebečky k valachům.

Výcvik

S výcvikem začínáme až ve třech letech, kdy je ochočíme (jsou to skutečně divocí koně, na které si opravdu nesáhnete), naučíme na ohlávku, vodění, zvedání nohou atd. Nečekejte žádné kruté krocení strachy šílených koní á la Divoký západ. Vše probíhá v naprostém klidu a pohodě.

Naším cílem jsou klidní koně a ne vystrašení neurotici. Plně zatížit lze koně až po pátém roce, kdy je již ukončen vývin všech částí koňského těla.

Krmení

V zimě krmíme kvalitní „koňské“ seno, které dvakrát denně rozhazujeme po pastvinách ve vypočtené dávce. Balíky, u kterých koně celý den stojí a přežírají se, u nás nehledejte. V přírodě musí za potravou urazit velké dálky, tím, že seno rozházíme, je nutíme dělat totéž. Je to sice pracnější než jednou za pár dní přivézt balík, ale koně vypadají výborně. Jednotlivým věkovým kategoriím pak ještě přidáváme jádro dle vypočtené krmné dávky.

Po každém přepasení výběhu uklidíme speciálním strojem exkrementy a nedopasky a vše převláčíme lučním smykem. Pravidelný parazitologický rozbor je samozřejmostí. S trochou nadsázky se dá říct, že veterinář k nám jezdí jen na kafe a sušenky.